Trilogie o směřování českého lesnicko-dřevařského sektoru
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) se dělí o lesnicko-dřevařskou krizi s Ministerstvem zemědělstvím (MZe), jejímž hlavním úkolem je vytváření dobrých podmínek pro vlastníky lesů, aby svým hospodařením udrželi lesy v dobrém zdravotním stavu s plněním všech funkcí lesa. Kompetence MZe ovšem končí na místě, ze kterého se odváží dříví. A odtud začíná gesce MPO a pokračuje až k prodeji dřevěného výrobku! Nejsem si plně jist, zda si tyto kompetence dostatečně uvědomuje! Zatím se totiž MPO tváří, jako kdyby se ho lesnicko-dřevařská krize vůbec netýkala. Soudím tak alespoň z dosavadních mediálních vystoupeních, ačkoliv bych MPO nechtěl žádném případě křivdit. Nicméně vše se jeví tak, že MZe řeší krizi i za průmysl, a v tomto úhlu pohledu si MZe zaslouží respekt a uznání. Především současné vedení MZe pracuje s vyšší dynamikou, než jsme byli zvyklí. Leč dohnat promarněný čas a ještě k tomu táhnout MPO, a to vše v krátkém časovém horizontu, aby se kalamita usychajícího smrku, z něhož vychází smrková (kůrovcová) kalamita, dostala pokud možno pod určitou kontrolu, se horko těžko dokáže. Škoda, že MZe nezařadilo rychlejší stupeň už dřív. Mohli jsme si odpustit spousty dnešních problémů a MPO už mohlo dávno aktivně s MZe spolupracovat.
Komplexní řešení stávající krize se nehledá, některým dokonce situace vyhovuje.
Jak poukazuji na zcela upozaděný fakt, racionální a komplexní řešení z mezirezortního pohledu je stále v nedohlednu. Ke všemu každý sektorový hráč spíše bojuje a lobbuje jen za vlastní zájmy, než za řešení jádrových problémů. Alespoň se to tak dosud tváří, tak například: Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů (SVOL) za peníze pro vlastníky lesů (což je správné – pořád putuje do sektoru málo peněz, a to především malým vlastníkům lesů a pracujícím OSVČ, jako jsou dělníci a těžaři), ochránci za vyšší biologickou rozmanitost a ochranu lesů (a to často i bez respektování použití dřeva jako nejšetrnější a trvale obnovitelné suroviny, jež je předurčena k tomu, aby ji člověk využíval), odboráři za zvýšení platů a lepší pracovní podmínky (což je taky velmi důležité – 25 let se na sociální pilíř hledělo ze strany vl. lesů s despektem), dřevaři za levnou kulatinu (ačkoliv cena řeziva je víceméně stejná - vliv globálního trhu), spalovny a elektrárny za „zelený bonus“ (na to se mne ruce ten, kdo má největší flotylu drtičů a stěpkovačů), LČR za neodvedení zisků (pokud budou nějaký tvořit) do státního rozpočtu a za prosazení změny obchodního modelu, smluvní partneři LČR pro změnu za udržení ochodního modelu LČR, kterou "kryje" koncepce MZe tzv. Dřevěné knihy, velcí školkaři za zbavení se na trh vypěstovaných sazenic (především smrku), myslivci za pro ně příznivé (vysoké) stavy zvěře, ovšem nevyhovující pro změnu některým lesníkům a státnímu rozpočt. Stát totiž každoročně dotuje vlastníkům lesů výsadbu listnáčů a jedle, kterou spárkatá zvěř výrazně poškodí, a to navzdory tomu, že vlastníci lesů proti škodám vynakládají nemalé finanční prostředky v řádech stovek miliónů korun atd. atd.
Změny přístupu v nedohlenu
Lesnicko-dřevařská krize není problém kůrovce, ale jedná se o chronický, dlouhodbě neřený a koplexní problém, který přesahuje do více ministrských rezortů. A je smutnou skutečností, že styčný důstojník, který by zavelel této posádce (L-D sektoru) komplexně, je v nedohlednu. Otázkou je, zda existuje, nebo zda ho chceme vlastně v čele mít. Pokud by byl alespoň částečně přítomen, naplňovaly by se dlouhodobě schválené koncepce (např. Národní lesnický program II. na období 2008–2013), legislativní úpravy by nebyly jen kosmetické, ale řešily by příčiny problémů a provedená opatření v L-D by byla včasná s menšími ekologickými, sociálními a ekonomickými dopady. Nyní se vše tváří, že všichni pracují a nikdo za nic nemůže – za vše může sucho, protože nás překvapilo, ačkoliv jsme měli k dispozici prognózy o vývoji oteplování, a tedy o klimatické změně. Aktuální snahy se všem upřít rozhodně nedají, hlavně v tlaku na zvýšení dotací do LH, za což je oprávněně nutné vyzdvihnout aktivitu SVOLu. Otázka však je, na čem se v sektoru skutečně pracuje, s jakou efektivitou a zda vynaložené zvýšené úsilí včetně zvýšených finančních prostředků ze státní pokladnice pocházející z našich daní přinesou adekvátní řešení hodné závažnosti situace. V tomto bodě bych rád připomněl jeden akt, který podepsalo už v roce 2006 přibližně 230 vědců, a sice Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů, které upozorňovalo na špatný stav lesů a jeho chřadnoucí projevy – na časovanou bombu. V Lesnické práci (6/2006) se lze dočíst, kdo toto stanovisko odmítl, a kdo naopak podpořil, aby došlo k celkovému zlepšení stavu lesů.
Závěrečný díl trilogie uvedu v úterý 19.3.
Zdroj: http://www.lesprace.cz/casopis-lesnicka-prace-archiv/rocnik-85-2006/lesnicka-prace-c-06-06/stanovisko-vedcu-a-odbornych-pracovniku-k-ochrane-ceskych-lesu
Aleš Erber
Kůrovcová kalamita – snaha získat levné lesní pozemky, dřevo a profitovat na funkcích lesů
V návaznosti na poslední díl trilogie nyní přibližuji důvody, které by mohly stát za krizí v lesnicko-dřevařském (L-D) sektoru.
Aleš Erber
Mediální boj o české lesy s podtextem privatizace státních lesů
Díl III. Trilogie o směřování českého lesnicko-dřevařského sektoru. V posledních dílech jsem přiblížil příčiny aktuální lesnicko-dřevařské krize. V závěrečném díle zmiňuji důvody, které mohou stát za aktuálním vývojem v oboru.
Aleš Erber
Trilogie o směřování českého lesnicko-dřevařského sektoru
Díl I.: Tři sta tisíc drobných vlastníků lesů a jejich odborní lesní hospodáři v lesnicko-dřevařské krizi
Aleš Erber
Lék na záchranu českých lesů a jejich vlastníků existuje!
Letošní rok bude pro lesnicko-dřevařský sektor devastující a pro některé vlastníky lesů existenční! Na hrubý pytel patří hrubá záplata! Řešení krize tkví ve vyhlášení nouzového stavu a ve výkupu dříví garantovaným státem!
Aleš Erber
Pěstujme pestré a odolné lesy pro budoucí generace
Usychání lesů vlivem sucha, gradující kůrovcová kalamita, nedostatek lesních pracovníků, trh přesycený dřevem, padající ceny dřeva nebo čím dál častější lesní požáry. To jsou témata, která od minulého jara plní všechna média.
Aleš Erber
Agrofert a další zemědělské podniky musí změnit přístup ke krajině!
Pokud nám jde o odolnou a udržitelnou agrární krajinu, je nutné změnit přístup zemědělců a dotační politiku. Jsem skepticky k zastropovní dotací. Spíše vytvořme podmínky pro tvorbu pestré krajiny pro malé a hlavně velké podniky.
Aleš Erber
Agrolesnictví – budoucnost českého zemědělství a výzva pro lesní školkaře?!
Česká zemědělská krajina se mění v poušť. Velké lány polí zhoršují současný stav krajiny. Přístup zemědělců i vlastníků půdy se musí výrzaně změnit. Jednou z možností jak zlepši současný stav je zavádění agrolesnických systémů.
Aleš Erber
Příčiny apokalypsy v českých lesích
Naše lesy jsou právem národním bohatstvím. Dnes však lesy mizí rychlostí, jaká tu zřejmě nebyla od počátku lidských dějin. Rozhodně tuto situaci nezažila dosud žádná generace lesníků. Jde opravdu o katastrofu.
Aleš Erber
Za stav krajiny nenesou odpovědnost jen zemědělci, díl viny padá i na vlastníky půdy
Teplý podzim otevřel nové téma, a sice prachové bouře na jižní Moravě, které zvedl do vzduchu zrnka půdy silný vítr. Veřejnost si brala na paškál především místní zemědělce. Svůj velký díl viny ale nesou i vlastníci půdy.
Aleš Erber
Je lesnicko-dřevařský sektor v krizi?
Před necelým rokem mi vyšel tento článek, ve kterém jsem nečekal, že situace v sektoru bude na hraně apokaplysy. Mno z toho, co je obsahem rok starého článku, se naplnilo a lokálně překonalo. Je nutné si ho připomenout
- Počet článků 11
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 653x