Lék na záchranu českých lesů a jejich vlastníků existuje!

Letošní rok bude pro lesnicko-dřevařský sektor devastující a pro některé vlastníky lesů existenční! Na hrubý pytel patří hrubá záplata! Řešení krize tkví ve vyhlášení nouzového stavu a ve výkupu dříví garantovaným státem!

Z dříve lesnatých krajin se stanou území bez lesů, což bude mít negativní dopad na všechny jeho funkce. Les se opět obnoví, o tom není pochyb, ale mimoprodukční, ekologické a ekonomické ztráty budou nevyčíslitelné. Na dočasnou krajinu bez lesů si jistě zvykneme. Na druhou stranu je nutné si položit otázku, zda jsme se na předpovídanou apokalypsu, která byla predikovaná ověřeným výzkumem, nemohli připravit lépe. Vědecké poznatky byly přece k dispozici. Stav lesů a dřevařského průmyslu tedy berme, jaký je, minulost již nevrátíme. Spíše řešme budoucnost našich lesů. Ta záleží na současných prováděných opatřeních. Je otázkou, zda jsou stávající opatření dostačující, aby se pomohlo vlastníkům lesů a především samotným lesům!

Jádro problémů je usychání smrku a nevhodně nastavený obchodní model Lesů ČR

Faktickým problémem chřadnutí smrků a borovic je, že se chybně pěstovaly na nevhodných stanovištích a špatným způsobem – s vysokým počtem stromů, zakmenění a zásobou na hektar lesa. Velké zastoupení těchto dřevin v českých lesích pak vypovídá o jejich nenáročném pěstování a poptávce od zpracovatelů. Dlouhá desetiletí vše fungovalo. Občas se objevila kalamita různého charakteru, kterou lesníci včas zvládli zpracovat a les obnovit, byť mnišková nebo imisní kalamita dala lesníkům zabrat.  Přesto se především lesničtí manažeři z historických chyb příliš nepoučili. Proto jsme svědky toho, že se lesy plošně rozpadají. Zmíněné dřeviny v důsledku dlouhodobého a vědci předpovídaného sucha začaly výrazně strádat napříč republikou. Na severní Moravě byla například kalamita od přelomu tisíciletí – bez výrazného zájmu lesnických manažerů, médií, společnosti, a tedy i politiků. Nyní jsou růstové podmínky zcela odlišné kvůli klimatické změně. Oslabené, usychající a postupně odumírající smrky napadá druhotný škůdce – lýkožrout smrkový nebo jsou čím dál častěji poškozovány silným větrem. Borovice smrku lokálně značně sekunduje.  Dříve si s tím lesníci poradili, ale to bylo jiné klima, vyšší počet lesních dělníků, zájem společnosti o lesy a především odlišný obchodní model státního podniku Lesy ČR. Ten lze již nyní označit za zastaralý, nevhodný a pro lesy v majetku státu i okolní vlastníky lesů do značné míry i škodící. A přesto některým dřevařským společnostem či finančním skupinám vyhovuje, protože jeho ochrana je v některých médiích poměrně dobře čitelná.

Kvůli klimatickým extrémům a škůdcům budou podléhat zkáze i další dřeviny. A to v celé střední Evropě. Přesycenost zpracovatelských kapacit dřívím snížené kvality posílá cenu těchto sortimentů na hranici rentabilnosti pro vlastníky lesů. Zhoršená situace se zpracováním domácího dříví je především v ČR, odkud se ještě v roce 2016 vyváželo surové dříví především do okolních států v objemu téměř 40 % z celkové produkce bez přidané hodnoty. Proto nyní není kam vyvážet a dříví leží na skládkách. Kvůli tomu je omezen domácí tok dříví. Také dopravní kapacity jsou na svých maximálních limitech, což snižuje vyšší efektivitu odvozu napadeného dříví z lesa. Včasný odvoz by významně pomohl. Takové sortimenty pak musejí být asanovány chemicky či mechanicky, což je pro drobné vlastníky lesů poměrně problematická záležitost – často nevědí, kde mají les, natož to, že jim stát platí odborného lesního hospodáře (OLH). Na svého odborného poradce by se měli vlastníci lesů obracet s odbornou radou jak pečovat o les jako na první instanci. Pěstební nebo ochranné potupy v lese by vlastníci měli uskutečňovat s jeho součinností.

Balíček mimořádných opatření nebude na kůrovce stačit

Komplexní balíček opatření řeší u problematiky chřadnutí lesů jen včasné asanování kůrovcových stromů. Ministerstvo zemědělství (MZe) chce například zastavit šíření kůrovcové vlny rajonizací „nárazníkových“ zón, kam se soustředí pracovní kapacity, ačkoliv se nejedná o lavinové šíření brouků z jednoho místa. Smrkové porosty netrpí kůrovcovou kalamitou, jak je problém chybně nazýván a veřejností dobře chápán, nýbrž jde o celkové chřadnutí smrků, kde kůrovec je až druhotným aspektem odumírání stromů. Balíček řeší jen část problémů v sektoru. Nereaguje například na nastartování toku dříví či vytváření optimálních adaptačních opatření, jako je např. přestavba lesů, se kterou je spojena těžba zdravých stromů.

A co by tedy pomohlo celému sektoru, aby se nastartoval tok dříví, zvýšila se motivace vlastníků lesů ke včasnému asanování čerstvého a atraktivního dříví a zároveň aby finančně ustáli propad cen dříví?

Řešení krize tkví ve vyhlášení stavu nouze a ve výkupu dříví garantovaným státem!

Jediným řešením se jeví uskutečnit vyhlášení stavu nouze a zavést garantovaný výkup dříví státem prostřednictvím Lesů ČR,s.p. a Vojenských lesů a statků, s.p. od vlastníků lesů. Minimálně od roku 2013 se z lesnického sektoru vysávají přes tyto státní podniky miliardy Kč (Lesy ČR od roku 2013 odvedly 30 mld. Kč - pozn. autora), a proto si myslím, že je načase tento dluh celému lesnickému sektoru - lesům, lesníkům a lesním dělníkům, vrátit a ještě přitom pomoct soukormým vlasníkům lesů, kteří jinak své majetky budou muset prodávat, protože je neufinancují! Nebo to je snad záměr?

Krizovému stavu v lesnictví by pomohlo vyhlášení nouzového stavu

Je nutné s uvědomit, že cena dříví některých sortimentů klesá pod hladinu rentability a že pokud nedojde k řešení, bude finančně ohrožen nemalý počet vlastníků lesů. Proto jediné rychlé řešení je skutečně v tom, že se musí realizovat vyhlášení nouzového stavu podle zákona 240/2000 Sb. o krizovém řízení. K tomu se váže i řešení hospodářsko-technických opatření v silniční a železniční dopravě, využití kapacit státních firem a aktivní součinnost krajských samospráv.

Nouzový stav a garantované výkupy dříví státem

Nouzový stav vyhlášený vládou ČR by umožnil pružnější výkup dříví od vlastníků lesů za garantovanou cenu, jejíž výše by neměla přesahovat celkovou výrobní cenu za těžbu, asanaci a přiblížení na odvozní místo. Cena za jednotlivé výrobní operace by se mohla odvodit od aktuálních cen na trhu. Samotný odvoz vykoupeného dříví by  zajišťoval stát. Vlastníci lesů by tím získali jisté finanční prostředky na další boj s kůrovci, na zavádění adaptačních opatření nebo na následné zalesňování holých ploch po kůrovci. Ale bylo by na nich samotných, zda by se připojili k výkupu dříví za jistě stanovených podmínek či budou prodávat své dříví pod cenou.

Pokud bychom nehleděli na životaschopnost soukromých vlastníků lesů, tak pro les by asi bylo lepší, kdyby se usychající a uschlé porosty či odlesněné kalamitní plochy nechaly přirozené sukcesi a cílové dřeviny by se vnášely později, až se pro sazenice vytvoří lepší mikroklimatické podmínky a půdy budou pro ně úživnější. Tím by školkaři získali dostatek času na vypěstovaní požadovaného množství sazenic, které nyní chybí. Na druhou stranu by nouzový stav znamenal, že vlastníci lesů by byli motivováni k prodeji aktuálně špatného dříví nebo dříví atraktivního pro kůrovce. Stát by tímto krokem dal impulz soukromým vlastníkům lesů k potřebné akceleraci „vyčištění“ lesů, asanaci kůrovcového dříví a jeho vyvezení z lesů, čímž by se zároveň nastartoval tok dříví (část souší - sterilní a neaktivní stromy - by se naopak mohly dočasně nechat stát a některé i trvale do jejich úplného rozkladu, což by také výrazným způsobem snížilo množství nekvalitního dříví na trhu, jehož je přebytek). Stavem nouze by se stát mohl postarat i o ty lesy, o které se někteří vlastníci lesů nestarají a nezasahují proti kůrovci včas, aby zabránili jeho šíření. Státními podniky vykoupené dříví by nemuselo putovat na již přeplněné sklady zpracovatelů, ale na státní sklady. Zároveň by mohla následně stoupnout i cena dřeva, jako druhotný efekt tohoto kroku (státem vykoupené dříví a částečné ponechání již sterilních souší k zetlení, jejichž ztrátu z prodeje by mohl stát částečně finančně kompenzovat za účelem zvýšení biodiverzity, kvality půdy a zadržení vody v rozpadajících se lesích).

Myšlenka tkví v tom, že stát potřebuje řešit krizovou situaci v lesích teď a zároveň chce rychle pomoci vlastníkům lesů. Tímto jedním krokem by „zabil dvě mouchy jednou ranou“ a ke všemu by na tom mohl ve finále vydělat.

Jak by mohl stát nakládat s vykoupeným dřívím?

Stát by vykoupené dříví mohl skladovat a po zlepšení cen na trhu prodat. Stejně by se jednalo o dříví špatné kvality v těch nejnižších třídách. Hodnotnější dříví by se mohlo dočasně skladovat na mokrých skládkách, což má ale svá omezení z mnoha hledisek, jako je např. dostupnost vody či zdroj elektrické energie apod. Nebo by se pro ně mohl najít odbyt mimo středoevropský prostor či Evropskou unii. Možností je mnoho a v tomto je nutno být kreativní a dostatečně rychlý. Tento problém totiž má více zemí.

Stát by měl také řešit další možnosti, jak více uplatnit domácí dřevo v české společnosti, a provést takové kroky, aby u tuzemského dřeva dosáhl co nejvyšší přidané hodnoty. Toho by se mohl dosáhnout snížením daně z prodeje dřeva a výrobků na jeho bázi. Dále umožnit jeho větší uplatnění ve stavebnictví, aby se např. mohly stavět výškové budovy jako jinde v Evropě. Nebo podpořit ve větší míře domácí zpracovatelské kapacity, a to především ty se středním a malým provozem. Zapomenout by se nemělo ani na podporu nábytkářského a papírenského průmyslu, to znamená vytvořit optimální podmínky pro export jejich výrobků. Ministerstvo průmyslu a obchodu se musí v tomto ohledu více angažovat než doposud. Také bych se nebránil ani tomu v případě nouze nejvyšší, aby byla část dříví nejhorší kvality nabídnuta k prodeji občanům jako palivové dříví nebo se pálila v elektrárnách, ale tuto variantu bych zvolil jako úplně tu nejzazší, pokud by nebylo už jiných cest, jak finančně pomoci vlastníkům lesů. Část suché hmoty by měla určitě zůstávat v lesích, aby se zlepšil stav půdy, zadrželo se v ní více vody, vytvořily se podmínky pro přirozenou obnovu, sukcesi či pro vnos potřebných stínomilných dřevin a jejich následnou strukturalizaci (výškovou, tloušťkovou a prostorovou, čehož chce opatření MZe docílit.

Obchodní model Lesů ČR je potřeba inovovat, ne ho zcela změnit!

Výrazným negativním faktorem ovlivňujícím lesnicko-dřevařský trh je nestabilní obchodní systém Lesů ČR chráněný tzv. Dřevěnou knihou, což je koncepce MZe k hospodářské politice státního podniku. Buďme nohama na zemi. Systém už nelze vrátit před dobu transformace státních lesů. Je nutné přijmout tento fakt, ať se nám líbí, nebo ne, abychom se mohli konečně posunout dál. Není totiž potřeba model zcela měnit do původní podoby, ale upravit ho tak, aby co nejvíce vyhovoval požadavkům lesnického provozu z hlediska pěstebních a těžebních úkolů v závislosti na potřebách lesních porostů, podle možností využití manuálních pracovních sil a mechanizačních kapacit. Je potřeba vše vyhodnotit a přijmout rychlá opatření, aby výsledné řešení bylo efektivní a ekonomicky nejvýhodnější. Pro představu tím myslím, že například někde bude vhodnější jen outsourcing jako dosud, někde se budou soutěžit jen služby a prodej dříví půjde ve vlastní režii a někde bude pro změnu vhodné soutěžit dříví a pěstební práce budou ve vlastní režii. Bude nutné využít celé škály způsobů prodeje dříví, nákupu pěstebních a těžebních služeb a využití vlastních lesních pracovníků a techniky. A přirom vše v závislosti na chřadnutí lesnich porostů a vývoji růstu nové generace lesa, kde je nutné při prvních výchovných zásazích začít hned se strukturálními probírkami.

Závěrem

Na konci minulého roku představilo MZe balíček mimořádných opatření na řešení kůrovcové kalamity a jejích následků. Jedná se zatím o nejvýraznější počin, ke kterému se rezort odhodlal. Za tuto zvýšenou aktivitu, za kterou stojí výhradně sám ministr zemědělství, si pracovníci resortu zaslouží uznání. Rozhodně se jedná o krok správným směrem. Nicméně s tímto opatřením přicházejí spíše „s křížkem po funuse“ a je otázka, zda to vůbec za této situace ještě pomůže. Samotné rajonizaci lesních porostů předchází legislativní schválení, což bude mít určitou časovou prodlevu, po kterou usychající porosty a hladoví kůrovci jistě nebudou chtít čekat. A to nemluvě o samotné aplikaci do běžné provozní praxe. Pokud se tam nezavede rychle a nepomůže k tomu počasí, jakože to po přívalech sněhu vypadá nadějně, tak tento plán, po kterém někteří odborníci volali již před rokem a půl včetně mě, nebude mít adekvátní účinek.

Vyhlášení stavu nouze a zavedení garantovaného výkupu dříví je poměrně velké sci-fi i za dnešní kritické situace v oboru. Myšlenka výkupů dříví není příliš realistická, spíše idealistická jako dřívější vize bohatě strukturovaných lesů využívajících výběrných těžeb, kde měly být optimálními počty zvěře, která by plošně nebránila obnově jedlí, buků a dubů, kde měli pracovat dobře vyškolení lesní dělníci, jejichž výše mezd měla zachovat jejich optimální počet v lesnickém sektoru pro případ kalamit dnešního charakteru a konečně dobře strukturovaný poměr malých, středních a velkých dřevozpracovatelských kapacit, aby se za naše hranice nemuselo vyvážet  dříví bez přidané hodnoty. Je zřejmé, že se taková operace nezahájí z různých důvodů (finančně-odborně-politických) jako jmenované a dříve neřešené problémy v oboru, ačkoliv si myslím, že se jedná o jediné řešení, které by mohlo výrazně zlepšit celkovou situaci v lesnicko-dřevařském sektoru. Pokud by se tento návrh zavedl s balíčkem MZe, výrazně by stoupl potenciál zvládnutí krize v lesnicko-dřevařském sektoru. Ale v tomto směru jsem osobně dost skeptický, jelikož nabývám dojmu, že některým skupinám spíše krizová situace nahrává v jejich dlohodobě nastaveném byznys plánu, který se vlivem rozpadů lesů a schopnosti vlastníků lesů financovat své majetky (to je třeba příklad Lesů ČR,s.p.) naplňuje daleko dříve, než snad sami doufali. A ke všemu tu asi není nikdo, kdo by měl takovou odvahu a tah na branku, aby si nabral nemalou tíhu odpovědnosti a přetavil nastíněné myšlenky v realitu.