Agrolesnictví – budoucnost českého zemědělství a výzva pro lesní školkaře?!

Česká zemědělská krajina se mění v poušť. Velké lány polí zhoršují současný stav krajiny. Přístup zemědělců i vlastníků půdy se musí výrzaně změnit. Jednou z možností jak zlepši současný stav je zavádění agrolesnických systémů.

Extrémní suché a horké počasí zejména v letních měsících vytváří ze zemědělské krajiny vyprahlou „poušť“. Na českých polích, jejichž rozsáhlé lány patří k největším v Evropě, působí větrná eroze. K té stačí i menší vánek větru, aby se zvedl oblak jemných částic půdy a došlo k jejímu přenosu. A rozhodně se nejedná jen o zrnka půdy, jelikož nelze přehlédnout dosti používanou chemii v dnešním konvenčním zemědělství. Naopak přívalový déšť nestačí vyprahlá a zhutněná půda na 90 % všech českých polí bez výrazné složky humusové složky absorbovat do spodních vrstev. Podle odhadů odborníků tak každoročně odteče společně s vodou až 21 mil. tun svrchní nejkvalitnější půdy. Zmenšuje se tím půdní profil a mění se fyzikální vlastnosti půdy. Vyschlé potoky v krajině a postupně vysychající tůně ovlivňují chování veškeré zvěře žijící v krajině. Ta vyhledává nejen stín, kde by se skryla před rozpáleným sluncem, ale i vodu. Její dostatečné množství stejně jako zvěři, chybí celé krajině. Ke zlepšení vlhkostních mikroklimatických podmínek nepřispívají ani mnohahektarové ucelené lány polí. Na nich se ke všemu velmi často pěstuje pouze jeden druh rostliny, což snižuje biodiverzitu krajiny a zároveň to nahrává erozím. Ta ohrožuje více jak 60 % všech českých polí. Víme tedy, co agrární krajině chybí, ale už možná neznáme celý výčet možností, jež by mohly být implementovány do naší krajiny, aby nedocházelo k erozi a nesnižoval se výnos ze zemědělského hospodaření.

Příkladem jsou agrolesnické systémy (ALS), které kombinují pěstování dřevin s rostlinnou nebo živočišnou výrobou. Tento způsob zemědělského hospodaření využívající lesní dřeviny je důmyslným systémem, ačkoliv jeho implementace do české krajiny není tak dynamická, jak bychom si přáli. Přitom mimoprodukční funkce ALS eliminují celý výčet výše zmíněných nedostatků, jež trápí českou krajinu. Zároveň může být tento systém velmi zajímavý i ekonomicky, pokud se správně použije. Proč tedy nevyužít ALS jako jeden z efektivních a racionálních nástrojů mitigačních a adaptačních opatření pro naši krajinu?

Úvod

České zemědělství se potřebuje urychleně přizpůsobit klimatickým a růstovým podmínkám, protože na jedné straně je rizikem suché období, na druhé straně se mohou dostavit dlouhodobé deště, které krajina nebude umět zastavit a infiltrovat. V každém případě bude nutné zadržet vodu v krajině. Pozorní čtenáři vědí, že půdě na polích často chybí i organická složka a bezpočet přirozených vodních nádrží, tůní a mokřadů, které se v minulosti zrušily.

Také se mluví o nedostatku zeleně v krajině a vůbec o biodiverzitě. Právě ALS může výrazně přispět ke zmírnění, až k revitalizaci české krajiny. Vedle vysoce environmentální funkce i funkce produkční vytváří kapitolu hospodaření, a proto ALS nelze zavrhnout ani z tohoto úhlu pohledu. Samozřejmě ALS patří k přírodě bližším postupům hospodaření, které maximálním způsobem využívají životní prostředí. Ačkoliv je agrolesnictví specifické především pro zemědělství, v lesnictví má také své pevné místo, zejména pokud se bude mluvit o tzv. lese středním. Přínos lesnictví pro ALS je pak nesporný z hlediska šlechtění lesních dřevin a produkce kvalitního sadebního materiálu cennějších lesních dřevin jako je třešeň ptačí, jeřáb břek, hrušeň polní apod., což by otevřelo lesním školkařům úplně nové odbytové možnosti.

Co to vlastně je agrolesnictví?

Definice na stránkách Českého spolku pro agrolesnictví (www.agrolesnictvi.cz) ho vystihuje takto: Agrolesnictví je způsob hospodaření na zemědělské nebo lesní půdě, který kombinuje pěstování dřevin s některou formou zemědělské produkce na jednom pozemku, a to buď prostorově, nebo časově. Podmínkou je, že složky agrolesnického systému (dřeviny, plodiny, zvířata, případně jiné) jsou pěstovány, resp. chovány s hospodářským a/nebo environmentálním záměrem.

Agrolesnictví – přírodě blízká opatření ohledně klimatické změny

Přizpůsobit krajinu klimatickým extrémům souvisejícím s globální klimatickou změnou povede přes implementaci celé škály kombinací adaptačních a mitigačních opatření, a to podle způsobu hospodaření a dle stanovištních a přírodních podmínek. Každé určité uskutečněné opatření bude mít vliv na cíl, za jakým bylo provedeno. Jenže vše má své časové limity. Pokud se totiž neučiní včas, nemusí vůbec přinést efekt, který od něj očekáváme. Dvojnásob to pak platí pro ALS poskytující vedle produkčních funkcí i multifunkční využití krajiny a celou řadu dalších (nových) možností. Agrolesnické systémy jsou přírodě blízké způsoby hospodaření v agrární krajině kombinující rostlinou a živočišnou výrobu s dřevní produkcí. Zemědělské hospodaření s cíleným pěstováním stromů zvyšuje odolnost krajiny proti suchu, erozi, stabilizuje mikroklimatické podmínky krajiny, čímž zvyšuje její odolnost proti klimatickým extrémům (suchu, horku, výsušným větrům, přívalovým dešťům), příznivě přispívá ke zvýšení biodiverzity a ke zlepšení široké palety mimoprodukčních funkcí. Zemědělskou výrobu lze s dřevoprodukcí různě kombinovat. Vše záleží na zemědělské kultuře, růstových a stanovištních podmínkách, které jsou v ČR velice různorodé a pestré. V neposlední řadě vytváří v krajině velice estetické prvky.

Jak v jiných státech Evropy, tak i v ČR musí být ALS ověřovány v praxi. Nejen z důvodu zdokonalování kombinací rostlinné a živočišné výroby s pěstováním dřevin, ale především kvůli zjištění ekonomické rentability a ekologických přínosů včetně sociálních vlivů na místní obyvatelstvo. Zřejmě půjde o ověřování v rámci běžného zemědělského provozu. Ovšem, aby k němu došlo bez jakýchkoliv byrokratických překážek, musí být pro něj nastaveny optimální legislativní podmínky. Ty prozatím ideálně nastavené nejsou. Obdobné je to v dotační podpoře pro jejich zakládání. Tomu musí předcházet vydefinování a zavedení druhu zemědělské kultury ALS v centrální evidenci půdy LPIS tak, aby mohl být součástí zemědělského hospodaření v krajině. Samotná osvětová činnost ALS ze strany státní správy zřejmě stačit nebude.

Ekonomický potenciál z agrolesnických systémů je vysoký

Agrolesnictví v sobě zahrnuje, jak již bylo zmíněno, produkční a environmentální funkce. S vědomím toho, že základním prvkem ALS je pěstování dřevin vedle zemědělské produkce, jedná se o sofistikovaný systém hospodaření na zemědělské půdě s dlouhou produkční dobou lesních dřevin. To je na jedné straně pro zemědělce limitující, na druhou stranu to dává hospodáři a jeho okolí dlouhodobý koncept přístupu ke krajině. Aby ALS byly ekonomicky perspektivní, musí být splněno jejich dlouholeté plnění – péče o stromy. Předpoklad objemové nebo kvalitativní produkce závisí na volbě jednotlivých dřevin v závislosti na stanovišti, růstových podmínkách a hlavně na genetických prepozicích dřeviny.

Pod objemovou produkcí se chápe pěstování rychlerostoucích dřevin za účelem rychlé produkce biomasy. Účel jejich pěstování je různý. Pokud se jedná o krátkou produkční dobu, jedná se o produkci palivového dříví nebo štěpky. Pakliže je těžba v delším horizontu, jde o produkci lignikultur, kde je cílem pěstování kmenů objemnějších dimenzí. V agrolesnických systémech jsou možné jen v liniích stromů v kombinaci s rostlinnou produkcí.

Kvalitativní produkcí rozumíme pěstování dobře zpeněžitelných sortimentů, v němž lze využít vhodné lesní dřeviny, jako je jeřáb břek, ořešáky, kaštanovníky, javory, lísky aj. a cenné ovocné dřeviny. Pokud se podaří vypěstovat kvalitní kmeny cennějších dřevin, není ničím neobvyklým, aby jejich hodnoty dosahovaly na aukcích cenných sortimentů 300 až 1000 eur/m3. Pokud se dobrým přístupem dosáhne takovýchto cen, zvyšuje se rentabilita ALS. Navíc ovocné stromy mohou přinést další dobře zpeněžitelné produkty. Zásadní pro dosažení těch nejlepších sortimentů je genetická kvalita lesních dřevin.

Ta dává předpoklad kvalitního a rovného růstu dřevin bez většího větvení, bez kmenových vad apod. Nelze se spoléhat jen na samočistící efekt kmenů – upadávání větví. Pro jejich patřičnou kvalitu je nutné jejich vyvětvování, aby kmen dosáhl kvalitní délky bez větví alespoň 4 až 8 m. Kvalitní a na větve bohatá koruna stromu tvořící 3 biomasy je jednak předpokladem pravidelného jednoročního přírůstu, což ocení dřevaři, a na druhé straně předpokladem odolnosti proti klimatickým extrémům. Rozestupy stromů mezi sebou, dobrá volba orientace výsadby a výška kmene jsou pak důležité pro minimalizaci stínění a vyšší racionalizace ALS.

Regionální prodej zemědělských produktů a gastronomie – vrchol agrolesnických systémů

Produkce z agrolesnických systémů může být velice pestrá. Díky své multifunkčnosti může být využitelná jak pro větší zemědělské společnosti, tak především pro menší zemědělce, kteří se zaměřují na regionální prodej. Vrcholem ALS produkce pak může být přímý prodej do restauračních zařízení, které se specializují na regionální gastronomii z produktů ALS, která je propojená s agroturistikou, jež přispěje k trvale udržitelnému podnikání na venkově a k jeho rozvoji. Možností je jednoduše mnoho. Základem je využít místní přírodní, půdní a krajinářské podmínky a nakombinovat je s odpovídajícím spektrem dřevin, které by odpovídaly vizi hospodáře a jeho podnikatelskému záměru.

Agrolesnictví – výzva pro lesníky, šlechtitele lesních dřevin a lesní školkaře

Přínos ALS z pohledu environmentálních funkcí je nesporná. Druhá strana mince je její ekonomická životaschopnost, pakliže se díváme úhlem pohledu těch zemědělců, kteří pohlížejí na stromy vysazené v krajině ve větším počtu jako na segment ubírající produkční plochu rostlinné i živočišné produkci. Pokud chceme mít kvalitní dřevní produkci, a především tu kvalitativní, bude nezbytně nutné mít k dispozici dostatečné množství geneticky kvalitního – vyšlechtěného – sadebního materiálu, a to především ovocných dřevin, s výbornými genetickými parametry, které budou snižovat náklady, např. na již zmiňované vyvětvování. Z tohoto hlediska osobně vnímám ALS jako výzvu pro zemědělce pozorně vnímající klimatické změny, ale také pro lesní hospodářství v rámci disciplín jako je lesní genetika a šlechtění dřevin, dále pro sběrače semen a šišek, tedy pro semenářství a školkařství, nevyjímaje ani pěstitele hledající optimální vyvětvování. Pro některé můžou být ALS úplně novým místem odbytu. Třeba pro lesní školkaře, kteří se nyní ocitají v krizi kvůli vývoji v lesnicko-dřevařském odvětví a také kvůli čím dál většímu využívání přirozené regenerace porostů při jejich obnově (namísto obnovy umělé z produkce jejich lesních školek), můžou být ALS z krátkodobého horizontu výhodnějším byznysem než lesní hospodářství. Z dlouhodobého výhledu si mohou diverzifikovat odbyt své produkce a snížit si tím riziko z nepředvídatelných událostí na trhu se sazenicemi.

Les střední – agrolesnický systém na lesní půdě

Agrolesnické systémy jsou doménou zemědělství, ovšem mohli bychom je uplatnit i na lesní půdě. V tomto případě je jediným uplatnitelným tvarem lesa tzv. les střední. V lesním hospodářství se ještě rozeznávají dva tvary lesa – les vysoký a nízký. Střední les je kombinací lesa vysokého a nízkého. U nich se využívá obnovy lesa přes pařezovou výmladnost (les nízký) a generativní obnovou ze semen (přirozená cesta) nebo sazenic prostřednictvím umělé výsadby.

Proto lze v lese středním používat pestrou škálu listnatých druh dřevin. Bohužel s tímto tvarem lesa, který vlastníci lesů provozovali na větších rozlohách v ČR, nepočítal lesní zákon č. 166/1960 Sb. o lesích a lesním hospodářství, který masivně nařizoval převádět tyto biologicky vysoce ceněné ekosystémy na lesy vysoké – lesy tmavé – s menší druhovou různorodostí. Proto se dnes s lesy středními již téměř vůbec nesetkáme, což nepřispívá ani k pestrosti našich lesů ani pro mnoho druhů hmyzu, které cíleně vyhledávají tento typ lesa – lesa světlého. Přitom tento tvar lesa nabízel vedle dřevní produkce celou škálu produktů z lesa, a to přes sběr léčivých bylin až k řízené pastvě domácích prasat, která se živila žaludy a bukvicemi. V jiných státech je tento způsob výkrmu prasat běžnou praxí. V Německu se dokonce vyvinul do takového společenského povědomí, že se u nich říká, že nejlepší šunka roste na žaludech. Lesní pastva je však v českých lesích zakázána, pokud není udělena vlastníkovi lesa výjimka. Z těchto důvodů řadím tento typ lesa mezi ALS.

Závěr

Za dnešních legislativních a dotačních podmínek lze ALS zavádět na zemědělské půdě s patřičnou opatrností, kde je nutno využít půdy jako jedinečného výrobního prostředku a životního prostoru pro maximální zefektivnění hospodaření. Zakládat jej může jakkoliv velká zemědělská společnost. Rozhodující je dlouhodobá vize podniku, kontinuální personální a vlastnická návaznost stejného hospodaření a přístupu po generace, které se s tímto stylem hospodaření ztotožní a budou osvícenými vlastníky půdy či jejich správci s citem pro formování krajiny.

Přirozeně ALS naplňují hospodaření na principech trvale udržitelného rozvoje. Zároveň budou v zemědělské krajině pozitivně přispívat ke zmírnění negativních dopadů globální klimatické změny a přitom zlepšovat kvalitu a pestrost naší krajiny. Důkazem, že ALS jsou světovým i evropským tématem, je fakt, že tyto systémy podporuje FAO (The Food and Agriculture Organization) a FOREST EUROPE. Tyto instituce dokonce uspořádaly společný meeting ve spolupráci s maďarským ministerstvem zahraničí na téma Pochopení významu agrolesnických systémů pro odolnou evropskou krajinu.

Vzhledem k tomu, že ALS splňují multifunkční rámec funkcí příznivých pro krajinu, zapadají do nové vize českého zemědělství. Proto byly podpořeny samotným Úřadem vlády ČR, odborem pro udržitelný rozvoj, což se promítlo do Implementačního plánu ke Strategickému rámci České republiky 2030. Následně se tato podpora pozitivně projevila i ve strategických plánech dotčených rezortů MZe i MŽP. Dokument tak dává jistotu, že Česká republika neodmítá tyto způsoby, ba naopak přispívá těmito deklarativními dokumenty k rozvoji tohoto způsobu hospodaření v naší zemi. Zároveň je tento přístup jasným impulzem pro laickou a odbornou (zemědělskou,lesní) společnost k tomu, že MŽP společně s MZe aktivně hledají všechny možné nástroje přizpůsobení zemědělské krajiny klimatickým výkyvům a jiným růstovým podmínkám.

                                                                                                                      Ing. Aleš Erber

Zdroj: https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/alesn-erber-agrolesnictvi-budoucnost-ceskeho-zemedelstvi-a-vyzva-pro-lesni-skolkare